Půjčovna lodí Lužnice

O komárech a vrbičkách na řece Lužnici jste již zajisté slyšeli dost, však ani na našem webu pujcovnaluznice.cz toho nebudete ušetřeni. Novinkou by pro vás ale mohl být ucelený seznam půjčoven kánoí, kajaků, raftů a nezbytného vybavení, díky kterému se snáze zorientujete v současné džungli nabízeného vodáckého servisu.

Každá půjčovna provozující na Lužnici své služby je u nás bezplatně zaregistrována, a pokud ne, má nejvyšší čas! Kromě poptávkového formuláře zde naleznete celou řadu užitečných informací. Navíc můžete vaší půjčovně zanechat vzkaz v podobě komentáře, který určitě pomůže ostatním vodákům při výběru vhodného partnera na cesty.

Lužnice, jihočeská femme fatale

Lužnice, to je buď jednorázový flirt anebo láska na celý život. V obou případech ale na vás udělá dojem a vy budete mít do konce života na co vzpomínat a o čem vyprávět. Svého času kultovní řeka inspirovala spisovatele Petra Šmída k sepsání titulu Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii. Útlá kniha postupem času zlidověla a stala se z ní jakási vodácká Bible. Autor v ní lyricky popisuje křehkou duši vodákovu a s nadsázkou sobě vlastní vypráví o vodáckém životě a řece jako takové. Lužnice je tak pro řadu vodáků hlavně srdcovou záležitostí, pravá femme fatale mezi českými řekami.

Než se na Lužnici vypravíte, uslyšíte o ní mnoho roztodivných zkazek, a proto vězte, že se všechny zakládají na pravdě. Zejména ty apokalyptické, o krvelačných hejnech komárů, která vás budou žrát zaživa. Pokud si však projdete kilometráž a uvědomíte si, kudy řeka teče, nebudete tímto otravným hmyzem zase tolik zaskočeni. Oblast je ceněná pro přechodová rašeliniště, zbytky lužních lesů, močály a mokřady. Daří se tu nejenom komárům, okolí řeky je rovněž významným hnízdištěm bezpočtu druhů ptáků a domovem řady vzácných savců a obojživelníků. Zcela právem proto bylo celé území vyhlášeno biosférickou rezervací v rámci mezinárodního programu UNESCO. Podobně skvostné přírodní bohatství obklopuje i okolí jihočeské Malše, o tom ale více na půjčovna lodí Malše.

Třeboňské rybníky

Pramen Lužnice byste v Čechách hledali marně. Vypravit se za ním musíte až na rakouskou stranu Novohradských hor. Teprve u české obce Krabonoše řeka definitivně proniká na naše území. Celý tok až k Veselí nad Lužnicí je součástí CHKO Třeboňsko, která je typickým příkladem kulturní krajiny dlouhodobě kultivované člověkem. Oblast je protkána sítí umělých kanálů a vodních nádrží, jejichž historie sahá do 14. století, kdy se vlastníky Třeboně stali první Rožmberkové. O rozvoj rybníkářství na Třeboňsku se nejvíce zasadil Jakub Krčín z Jelčan, který byl na přelomu 16. a 17. století jmenován regentem panství za vlády bratrů Viléma z Rožmberka a Petra Voka z Rožmberka.

Vodácké trasy na Lužnici

Z vodáckého pohledu se tok dělí na dvě části. První - ze Suchdola nad Lužnicí do Veselí nad Lužnicí – protéká zmíněnou chráněnou oblastí a tudíž jsou zde jen omezené možnosti pro kempování. Na druhé etapě - od Tábora po Bechyni - pro změnu o tábořiště a hospůdky není nouze. Svou mírnou povahou, malým spádem a sjízdnými jezy je Lužnice ideální řekou pro rodinnou dovolenou a výcvik začínajících vodáků, vodaček a vodáčat, přičemž rodinný rozpočet lze nejlépe zachránit včasným výběrem provodácké půjčovny lodí.

V Suchdole nad Lužnicí se tradičně začíná v kempu Vodácká základna, který je vybaven vlastní půjčovnou lodí. První úsek je dlouhý asi dvanáct kilometrů a na jeho konci čeká klasické vodácké tábořiště na Majdaleně, s bufetem a dostatkem místa pro postavení stanů. Těsně před Majdalenou také narazíte na vyhlášený smrťák - jez Pilař, který má na svém kontě desítky obětí. Přesná statistika k dispozici není, řadu těl totiž proud odnesl a šušká se, že navěky odpočívají na dně rybníku Rožmberk. Kousek nad Pilařem z Lužnice odbočuje Zlatá stoka, raritní umělý kanál z počátku 16. století, který zásobuje vodou okolní soustavu rybníků.

Za Majdalenou vás čeká bezesporu nejkrásnější etapa z celé Lužnice. Řeka meandruje lužním lesem a vytváří jedinečná přírodní zákoutí. Břehy střídá jedna písečná pláž za druhou a čistá voda za správné konstelace s počasím láká k častým zastávkám a koupání. Koryto bývá místy poměrně úzké, ověnčené hustými křovisky a terén nepřehledný, je proto na místě dodržovat mezi plavidly větší rozestupy. Jednak získáte více času na manévrování v ohybech řeky a za druhé máte slušnou šanci, že si všudypřítomní komáři vyberou posádky v čele pelotonu a na vás už jim nezbude apetit.

Po čtyřech kilometrech narazíte na rozvodí a budete se muset rozhodnout, kudy dál. Řeka se totiž dělí na dvě ramena. Stará řeka je původní koryto, které napájí rybník Rožmberk, Nová řeka je uměle vytvořený kanál propojený s Nežárkou. Pokud máte rádi svůj klid, sebe a vůbec nejste žádní velcí dobrodruzi, volba je snadná. Všechny ostatní čeká nezapomenutelných 12,5 kilometrů kurzu přežití v legendárním korytě zvaném Stará Lužnice.

Stará řeka

Vodácké tamtamy z posledních let hlásají, že byla Stará řeka vyčištěna a ty tam že jsou doby, kdy jste na její splutí potřebovali spíše mačety než pádla. Sjízdnost ale stále závisí na stavu vody – pokud jí bude málo, platí všechna známá varování.

Kdo se tudy vydá s plastovou kánoí, má ještě relativně slušné šance, že uvidí nazítří vycházet slunce. Kajakáři a sebevrazi s nafukovacími rafty budou navždy vzpomínáni u táborových ohňů. To, že se zapomenete vybavit repelentem, vás bude trápit nejméně. Nepůjde ani tak o test vašich vodáckých dovedností, protože řeka plná zrádných mělčin, vrbiček, trčících větví a úzkých meandrů je především prověrkou fyzické kondice a mezilidských vztahů. Zabrat dostane zejména křehká rovnováha mezi háčkem a kormidelníkem, jejichž vztah se v lepším případě zocelí a utuží. A i kdyby cesta ubíhala jako po másle, závěrečná tečka v podobě nekonečné vodní plochy, největšího českého rybníku Rožmberk (a jeho strmé hráze!), pár krůpějí potu na čele zanechá. Zvláště za příznivého protivětru.

Pokud jste ale dobře naladěni a máte dost času, nebude litovat, že jste vábení Staré řeky podlehli. Stará Lužnice totiž patří k nejkrásnějším úsekům, na které vůbec můžete na českých řekách narazit. Podobně krásně šílená je už jen severočeská Ploučnice, po které bloudíme na webu půjčovna lodí Ploučnice.

Upřímně, kdo nemá na pádle zářez ze Staré řeky, jakoby nesplnil jednoho ze základních bobříků odvahy.

Nová řeka

Nová Lužnice naproti tomu tolik adrenalinových zážitků nepřináší, což ale neznamená, že se při jejím výběru budete nudit. Umělý kanál dlouhý 13 km nechal vybudovat Jakub Krčín z Jelčan, jednak proto, aby snížil riziko častých povodní a jednak aby ulevil právě stavěné hrázi Rožmberského rybníka. Celý úsek má celoročně dostatek vody a plyne v mírném duchu, jen občas narušeném příjemnými peřejemi. Kousek nad samotou U Lapičů se k Nové řece z pravé strany přilévá Nežárka. Oba toky pak společně vstupují do Veselí nad Lužnicí, kde se spojují se Starou řekou a tvoří Lužnici opět kompaktní.

Od Veselí dále začíná střední část řeky s množství jezů, z nichž většina je za standardního stavu vody sjízdných. Pozor jen na nevině vyhlížející jez Dráchov, s velice silným vývařištěm, který už si vyžádal život několika vodáků. Nejvyhledávanější je trasa z Tábora do Bechyně, dlouhá 26 kilometrů. Řeka zde teče poměrně svižně a vyskytují se zde peřejnaté úseky.

Táborsko

Lužnice protéká nejen nádhernou krajinou, ale i řadou historických měst úzce spjatých s husitskými válkami a s vládou Rožmberků. Významným centrem rožmberského panství bývala svého času například Soběslav. Kromě historického centra můžete navštívit zbytek z původního hradu - věž zvanou Hláska – na kterém byl v roce 1394 vězněn český král Václav IV.

Svoji středověkou atmosféru si dodnes zachovalo i Žižkovo náměstí v Táboře. Obdivovat jej můžete jak z některé z četných hospůdek, tak i z podzemí. Celé náměstí je protkáno sítí propojených klepů, z nichž některé pocházejí už z 15. století. K dalším oblíbeným atrakcím města patří hrad Kotnov nebo poutní kostel Kolkoky. A pokud byste ještě neměli dost vody a pádlování, můžete si půjčit loďku a cvičně se projet po nádrži Jordán, která je od centra jen pár kroků.

S husitstvím je úzce spojeno i Sezimovo Ústí. Na nedaleký Kozí hrádek se kdysi uchýlil Mistr Jan Hus. Na místě, kde dle historických pramenů vedl svá kázání, bylo v letech 1930 až 1931 postaveno letní sídlo někdejšího československého prezidenta Edvarda Beneše, dnes pravidelně přístupné veřejnosti. A koho by už nebavilo nahlížet do minulosti, neměl by vynechat Hvězdárnu Františka Pešty na severním okraji města.

Technické památky

Největší chloubou řeky je její most. Ten nejstarší u nás zdobí město Písek a jak se k němu nejlépe doplavit napoví půjčovna lodí Otava. Ovšem i na Lužnici se páni architekti vyřádili. K největším technickým raritám řeky bezesporu patří Stádlecký řetězový most. Poslední dochovaný empirový most v ČR se původně tyčil nad Vltavou u Podolska, po stavbě Orlické přehrady ale hrozilo jeho zatopení. Byl proto rozebrán a od roku 1975 spojuje silnici mezi obcemi Stádlec a Dobřejice.

Dalším stavebním unikátem je Bechyňská duha, železobetonový obloukový most, který účinně propojuje silniční a železniční provoz pravého a levého břehu Lužnice. Stavba byla slavnostně otevřena 28. října 1928 k 10. výročí samostatnosti republiky, proto se také někdy označuje za Jubilejní most.

Hned za Bechyňským mostem je loděnice, ve které se tradičně končí. Ve městě není žádný kemp, proto je třeba si cestu naplánovat tak, abyste si v loděnici tak maximálně sbalili a vyrazili na vlak, jehož zastávka se nachází asi o kilometr dále.